Časté dotazy...

Dojde při zateplení domu ke kondenzaci vodní páry a vzniku plísní?

Tento mýtus se nezakládá na pravdě. Naopak — správně provedené zateplení domu výrazně snižuje riziko kondenzace vodní páry a vzniku nežádoucích plísní.

Ke kondenzaci a následnému vzniku plísní na vnitřním povrchu obvodových konstrukcí dochází nejčastěji právě u nezateplených domů nebo u domů s nedostatečnou tloušťkou či špatnými tepelně-technickými vlastnostmi obvodového zdiva.

V zimním období obvodové zdivo promrzá. Studený povrch stěny se poté setkává s teplým vzduchem z interiéru, který obsahuje vodní páru. Ta může začít kondenzovat buď uvnitř konstrukce, nebo přímo na jejím vnitřním povrchu. Tento jev souvisí s takzvaným rosným bodem.

Právě taková místa se pak stávají ideálním prostředím pro vznik plísní. Nejrizikovějšími místy bývají zejména:

rohy místností,
ostění a nadpraží oken,
okolí parapetů,
místa napojení vodorovných a svislých konstrukcí,
tepelné mosty.

U domu opatřeného vnějším zateplovacím systémem je však vnitřní povrch konstrukce výrazně teplejší. Díky tomu se riziko kondenzace vodní páry ve zdivu i na jeho povrchu podstatně snižuje. Při správném návrhu a provedení tedy zateplení pomáhá plísním předcházet.

Je potřeba zateplovat i starý dům se silnými stěnami?

Ano, ve většině případů ano. Častým omylem je představa, že čím silnější stěna, tím lépe izoluje. Ve skutečnosti nezáleží pouze na tloušťce zdiva, ale především na materiálu a jeho tepelně-technických vlastnostech.

Schopnost obvodové stěny udržet teplo uvnitř objektu se vyjadřuje hodnotou označovanou jako součinitel prostupu tepla U, který se udává v jednotkách W/(m²·K). Platí jednoduché pravidlo:

Čím nižší je hodnota U, tím lépe konstrukce izoluje.

Pro představu:

kamenná stěna o tloušťce 1 m může mít hodnotu U přibližně 1,86 W/(m²·K),
stěna z plných cihel o tloušťce 80 cm může dosahovat hodnoty přibližně 0,81 W/(m²·K),
doporučená hodnota podle normy ČSN 73 0540 pro obvodovou stěnu je přibližně 0,25 W/(m²·K).

Z toho je patrné, že ani velmi silné historické zdivo nemusí splňovat současné požadavky na tepelnou ochranu budov.

Například fasádní bílý polystyren EPS 70F o tloušťce 16 cm může dosahovat hodnoty U přibližně 0,24 W/(m²·K). Pokud nechcete výrazně zvětšovat tloušťku fasády například kvůli ostění oken, lze v některých případech použít i materiály s lepšími izolačními vlastnostmi, například fasádní PUR desky, které mohou podobných hodnot dosahovat už při menší tloušťce.

U starších, například kamenných domů, je však vždy důležité navrhnout zateplení individuálně. V některých případech může být vhodný speciální sanační zateplovací systém.

Závěr je tedy jednoduchý: jen podle tloušťky stěny nelze určit, zda dům dobře izoluje. Vždy záleží na použitém materiálu, skladbě konstrukce a odborném návrhu.

Co se stane s fasádním polystyrenem po 20 letech? Opravdu mizí nebo se ztrácí?

I tento názor patří mezi rozšířené mýty. Fasádní polystyren při správném zabudování nemizí ani se neztrácí.

Tento mýtus pravděpodobně vznikl z technických vlastností pěnového polystyrenu, který může ztrácet stabilitu při dlouhodobém vystavení vysokým teplotám, zejména nad 70 °C. V běžném zateplovacím systému je však polystyren chráněn lepidlem, armovací vrstvou, perlinkou a finální fasádní omítkou.

Aby zateplovací systém správně fungoval, je důležité dodržet technologický postup montáže. Zásadní je zejména:

správné lepení izolantu,
vhodné kotvení,
dostatečná armovací vrstva,
kvalitní sklotextilní síťovina,
správně zvolená fasádní omítka,
dodržení systémového řešení výrobce.

Minimální tloušťka armovací vrstvy by měla být přibližně 3 mm, ideálně okolo 4 mm. Kvalitní fasádní omítky navíc obsahují složky, které zvyšují odolnost proti UV záření a povětrnostním vlivům.

V praxi se dnes při rekonstrukcích starších zateplovacích systémů často setkáváme s tím, že fasádní polystyren má i po 20 letech stále stejnou tloušťku a jeho objem se neztratil.

V některých případech se však mohou objevit problémy, například tmavé skvrny nebo plísně na styku s obvodovou konstrukcí. Tyto potíže bývají většinou důsledkem špatného návrhu, nevhodné skladby fasády, nedodržení technologického postupu nebo neřešeného rosného bodu.

Správný návrh a kvalitní provedení jsou proto u zateplení naprosto zásadní.

Jaká je správná tepelná izolace fasády? Čím a jak fasádu zateplit?

Na tuto otázku neexistuje jedna univerzální odpověď. Výběr vhodné tepelné izolace závisí na mnoha faktorech — například na typu domu, materiálu obvodového zdiva, způsobu vytápění, větrání, vlhkosti konstrukce i požadované výsledné úspoře energie.

Mnoho zákazníků se na začátku ptá hlavně:

Kolik stojí zateplení fasády?
Jaká je cena fasády?
Jaké je nejlevnější řešení?

V takovém případě často vychází jako ekonomicky dostupná varianta bílý fasádní polystyren. Cena by však neměla být jediným kritériem výběru.

Při návrhu zateplení je důležité posoudit zejména:

vhodný typ izolantu,
správnou tloušťku izolace,
rosný bod v konstrukci,
součinitel prostupu tepla,
tepelný odpor konstrukce,
množství případného kondenzátu,
způsob vytápění domu,
způsob větrání,
technický stav obvodového zdiva.

Pro odborný výpočet lze využít například specializované programy, které umí posoudit tepelně-technické vlastnosti konstrukce a případné riziko kondenzace.

Velmi důležité je také dodržet technologický předpis výrobce zateplovacího systému. Doporučujeme používat kompletní systémové řešení, nikoli kombinovat jednotlivé materiály od různých výrobců.

Není vhodné použít například jedno lepidlo od jednoho výrobce, stěrkovací hmotu od druhého výrobce a fasádní omítku neznámého původu. Takový postup může negativně ovlivnit životnost, funkčnost i záruku celého zateplovacího systému.

Správně navržené a provedené zateplení dokáže výrazně zvýšit komfort bydlení, snížit náklady na vytápění a prodloužit životnost domu.

Jaký je výpočet ceny zateplení fasády ?

Každý dům je jiný, a proto se cena zateplení fasády vždy odvíjí od konkrétního stavu objektu, použitého materiálu, tloušťky izolace, členitosti fasády a rozsahu prací.